Z ohlasů k článku „Opravují se opravy a platí vždy jen zákazník“ vyplývá, že je nás postižených mnoho a mnoho. Spěchám také s troškou do mlýna. Vedoucí opravny Komunálních služeb města Žatce soudruh Černý mi slíbil, že mi vyjdou vstříc a zapůjčí mi do televizoru obrazovku z podnikového přístroje, protože nové obrazovky dosud nedošly. Do vánočních svátků bude oprava hotová.
Sehnal jsem auto, zaplatil padesátku a jel. Televizor se v opravně dodělával po pracovní době, byl zapojen přes všelijaké přístroje a obraz šel. Ovlivněn ochotou opravny, nastávajícími svátky, zaplatil jsem bez zkoumání 126 korun. Doma za velkého jásotu dětí jsem televizor zapojil, zapnul a — omdlel. Ani tu svítící čáru, která tam byla před tím, ani tu mi tam nenechali! Když jsem přišel k sobě, uklidnil jsem zklamané děti a strávil svátky klidu a míru v myšlenkách, které rozhodně mírumilovné nebyly.
Po svátcích se ujala iniciativy manželka. Vedoucímu opravny popřála telefonicky všeho nejlepšího v novém roce a alespoň dvacet takových vrtáků jako jsem já, aby on mohl splnit plán tržeb na 200 procent. Pak dala striktní ultimatum, kdy má být oprava hotová. Za hodinu přijeli dvěma auty čtyři opraváři. Dva šli do bytu a dva zůstali v záloze v autě. „Maličkou“ technickou závadu po necelé hodině, pěkně upocení, odstranili. Obraz šel. Tu zazvonil telefon. Mají všeho nechat, přišla dlouho očekávaná obrazovka, naložit televizor a přivézt do Žatce. — Tentokrát počítal do devadesáti opravář.
Druhý den na můj telefonický dotaz oznámil mi třesoucí se hlas, že nová obrazovka je vadná. Dají tam tedy obrazovku starou a zítra televizor přivezou. Dalšího dne volám znovu a sebevědomý hlas mi bujaře oznámil, že obraz sice jde, ale zrovna dostali zásilku nových obrazovek. Starou vymontují, dají novou a zítra přijedou.
Po noci, strávené chvílemi zíráním do tmy, chvílemi spánkem, v němž jsem viděl tisíce nových obrazovek s nápisem „Závada je na našem přijímači“, jsem se 30. prosince dopoledne, posilněn několika Sedolory, dovlekl k telefonu. Pak televizor přivezli. Obraz sice takzvaně „pochodoval“, ve zvuku to šumělo, ovládací knoflíky byly zviklané, ale šlo to. Jenže — když už smůla, tak pořádná. Vydrželo to a tak k dovršení smůly jsem viděl celý televizní silvestrovský pořad. Zatím moje „televizní drama“ končí. Vstupné je pakatel. Kromě první opravy za 650 korun ještě 600 korun za další opravy a dopravy televizoru.