Jako poslední na tomto místě byla pohřbena kovářka  Mariane Winklerová dne 16.ledna 1817. Toto místo se jevilo jako malé a navíc nevhodné. Jak místní, tak i církev protestovala. Vše vyřešil tehdejší bývalý učitel Josef Schimeroigel, který nabídl obci školní pozemek na založení nového hřbitova. Dal si podmínku, že když mu nebude vyhověno, že odejde z obce. S obcí vyměnil školní pozemek za 544 sáhů půdy  i když pozemek nebyl tak kvalitní. K založení nového hřbitova byla také ustanovena komise, která  dne 7. února 1817 obě pohřebiště, jak nové, tak staré osobně ohledala, propočítala roční  průměr úmrtnosti a nakonec jak vrchnost, tak církev vše schválila a pozemek k založení nového hřbitova byl připraven. 7. března 1817 se konal první pohřeb na novém hřbitově. Pochována zde byla  Manželka Antonína Groschupa – Marie z domu čp. 63, která jak J. Lagarde uvádí; “dvě zdravé děti předtím porodila a zaopatřila je”. Nový hřbitov posvětil farář Wolf.  Na novém hřbitově byl postaven kříž s vyobrazením Krista, který již v roce 1796 nechal postavit otec Tomáše Groschupa – Johann. Ten stál u kostela a místní jej přeložila na nový hřbitov.  Po deseti letech nechal farář Wolf převézt ostatky svoji  matky, která byla pohřbena na obecních polích a pohřbil ji uprostřed nového hřbitova vedle kříže a hrob označil. Nárůstem počtu obyvatelstva a také úmrtností, se ukázal současný hřbitov svoji malou rozlohou jako nevyhovující. Proto byl hřbitov zvětšen o jeden akr půdy a hřbitov byl obehnán zdí a opatřen márnicí. Za velké účasti obyvatelstva, byla nová část hřbitova vysvěcena dne 17. 10. 1881.